Větrný mlýn Borovnice
Spolek Větrák-oficiální webové stránky mlýna
Větrný mlýn v Borovnici je od 1. 5. 2024 opět otevřen pro veřejnost.
Vždy v sobotu a neděli od 10 hodin do 12 hodin a od 13 hodin do 17 hodin.
Mimo otevírací dobu je možné si prohlídku dohodnout na tel.č.737 822 475.
Podmínkou zůstává minimální počet 10 osob.
Na vaši návštěvu se moc těšíme-mlynáři.
Návštěvní a provozní řád najdete v příloze na konci článku.
Otevírací doba
Sobota 10-12 a 13-17 hodin
Neděle 10-12 a 13-17 hodin
Vstupné
Děti do 6 let zdarma
Plné vstupné 60 Kč
Snížené vstupné (děti od 6 do 15 let, držitelé průkazu ZTP a ZTP/P) 30 Kč
Rodinné vstupné (2 dospělí a max. 3 děti) 150 Kč
Nabídka suvenýrů:
Turistické vizitky, turistické známky a samolepky, pohledy, pexesa,
skládačka (chronologie mlýna), keramické hrníčky a zvonky.
Vše lze zakoupit během návštěvní doby mlýna.
Upozornění pro návštěvníky větrného mlýna:
Mlýn rozhodně není herní prvek, po kterém se dá šplhat nebo lézt.
Byli bychom moc rádi, aby nám mlýn vydržel spoustu let.
Buďte prosím ohleduplní a užívejte si tuto raritu pouze očima.
Děkujeme.
Kudy k nám:
Mlýn najdete na návrší nad vlakovou stanicí Borovnice.
Mapa
O mlýnu
Replika stojí dva kilometry od místa, kde až do roku 1968 stával poslední mlýn tohoto typu, u něhož se podle směru větru natáčelo celé tělo deset tun vážícího objektu. Totéž umí jeho věrná kopie vybavená funkční mlynářskou technologií.
Většina součástí je nová, jen malá část pochází ze starších mlýnů. Dvě nevelké místnosti jsou plné ozubených kol, převodů, hřídelí a násypek. Nechybí ani kapsový výtah nebo šalanda.
Do prvního patra 11,2 metru vysoké dřevostavby s půdorysem 5,6 krát 5,3 metru vede dřevěné schodiště.
Po pravé straně zaujme moučnice – rozměrná truhla na semleté zrno. Ze spleti rozvodů, převodů a hřídelí ve středu místnosti je na první pohled patrná složitost technologie.
Ukázkou řemeslnického umu jsou dvě dřevěná ozubená kola, která jsou do sebe zaklesnutá, aby přenášela sílu mlýnského kamene.
„Je tam i lehčení, kterým se kámen zvedá a přibližuje. Když se s mletím začíná, je úplně nahoře, postupně se přibližuje dolů, aby mouka byla co nejjemnější,“ popisuje Jiří Chvojka.
V prvním patře je dobře vidět vrchní část pět metrů vysokého čepu z dubového dřeva, kterému se v mlynářské terminologii říká tatík. Na něm celý mlýn sedí a otáčí se. Stavaři ho na Třešňovce před dvěma lety společně s dvě tuny vážícím základovým trámovím instalovali jako úplně první komponentu. Na tatíkovi je položen obří trám ve tvaru kvádru s délkou strany 40 centimetrů – matka.
„Tímto otvorem se to maže lojem, celá budova se natáčí proti směru větru. Když je správně natočená, tady se to odbrzdí a mlýnské kameny se dávají do pohybu,“ ukazuje Jiří Chvojka.
V šalandě mlynář pracoval i odpočíval
V levé části místnosti je další nezbytná součást větrných mlýnů – kapsový výtah. Jeho úkolem je vertikálně dopravit zrno do hranolového vysévače v horním patře.
Dole hned u vstupu se nachází ještě jedna malá, skromně zařízená místnost. V šalandě mlynář pracoval i odpočíval. Měl tu pracovní ponk a truhlářský kozlík. „Mlynář ovládal několik řemesel. Musel umět sešít prasklý řemen nebo udělat palce natlučené do palečního kola,“ ukazuje průvodce na dřevěné palce, které nejvíc ze všeho připomínají kladívko.
Do druhého patra se stoupá rovněž po dřevěném schodišti. Hlavní dominantou je obrovské paleční kolo se čtyřmetrovým průměrem. Zabírá většinu místnosti, od stropu ho dělí jen pár centimetrů. Po celém obvodu jsou připevněny desítky palců. Energii, kterou mu dodávají větrem poháněné perutě, přenáší na mnohem menší cévní kolo. To zase uvádí do pohybu mlýnský kámen s upevněnou násypkou na zrno.
Pod dřevěným kruhovým krytem, takzvaným lubem, je kámen takřka dokonale schován, vidět je pouze malá část. Paleční kolo je stejně jako čep vyrobené z dubu, palce z tvrdého akátu, ostatní komponenty větrného mlýna včetně konstrukce ze smrkového dřeva.
Malá kulatá okna ve druhém patře nabízejí krásný výhled do kraje.
Novou dominantou obce je od roku 2020 replika historického větrného mlýna.
Stavba mlýna začala na jaře 2018, kdy bylo postaveno základové trámoví.
Přibližně 1,5 km na východ lze najít památník bývalého větrného mlýna odkud je nádherný výhled na Krkonoše.
Při cestě k památníku se lze zastavit u Pruského kříže.
Na novém místě vyrostla replika ve spolupráci obce, Spolku Větrák, řemeslníků a několika středních škol za podpory Královéhradeckého kraje.
Něco málo z historie:
V Borovnici stávalo 5 větrných mlýnů, do 20. století se však zachoval jediný. Jedná se o poslední větrný mlýn německého typu v Čechách, který stával zhruba kilometr na východ od křižovatky silnic do Borovnice, Pecky a Horek. Na vrcholku táhlého hřebene nad Borovnicí se dodnes nachází původní kamenná podezdívka ve tvaru kříže a u ní památník vybudování na připomínku jeho osudu.
Postavil jej v roce 1841 Augustin Hackel a to na pozemku Augustina Čeřovského domkáře z čp. 189. Obec se tehdy ještě jmenovala Velká Borovnice (Gross Borowitz) a nacházela se na trati Winter Seite. Roku 1943 byla pozemková parcela, na níž stál větrný mlýn, označena číslem 413. Mouka se v mlýně mlela ještě za 2. světové války.
Až do roku 1968 stál již nepoužívaný mlýn na svém místě a byl několikrát opraven, například v roce 1966, kdy jej zasáhl blesk. V roce 1968 byl na základě rozhodnutí Krajské památkové správy i přes velký odpor občanů i MNV Borovnice rozebrán a převezen ke konzervaci do Hostinného.
Podle zpráv v denním tisku se uvažovalo o přenesení mlýna do Dolánek, kde měl být za vedení Muzea Českého ráje v Turnově vybudován skanzen. Následně však bylo rozhodnuto, že po renovaci bude umístěn ve skanzenu ve Vrchlabí. Po několika letech se stále nic nového v této záležitosti neudálo a borovničtí občané stále bojovali o navrácení větřáku na původní místo.
30. 6. 1979 vzplanulo základové trámoví větrného mlýna, které nebylo odvezeno ke konzervaci do Hostinného. Při té příležitosti se borovničtí dozvěděli, že celý větrný mlýn dávno shnil a rozpadl se kdesi ve Vrchlabí. Naštěstí to nebyla pravda a dalším pátráním se zjistilo, že zbytky mlýna skončily ve skazenu v Kouřimi. Bohužel nevhodně umístěné zbytky mlýna se dnes už rozpadají a pro rekonstrukci borovnického větřáku jsou nepoužitelné. Nedůslednost památkové péče tak vedla k likvidaci posledního větrného mlýna německého typu na území Čech.
Půdorys mlýna měl rozměry 5,5 x 5,3 m a celkovová výška byla 11,2 m. Mlýnské složení pocházelo z roku 1878. Mlýn je podle svého majitele označován jako Haklův čp. 5 a je stále chráněn Státní památkovou správou. Tento mlýn byl často zobrazován. Např. jeho model asi z roku 1925 je v Okresním muzeu v Nové Pace.
Od roku 1997 se borovničtí opět snaží navrátit dominantu jejich obce zpět tam, kam patří. Pomoci jim k tomu může podrobná i když nepřesná dokumentace mlýna, kterou v roce 1965 provedla firma Stavoprojekt Hradec Králové. Za tímto účelem byl v Borovnici místními dobrovolníky založen Spolek Větrák, který ve spolupráci s obcí usiluje o navrácení siluety mlýna zpět na panoráma Borovnice.
Odkazy:
