Historie
Vypsáno z obecní kroniky (Gedengbuch Grossborowitz), založené v r.1923 řídícím učitelem Josefem Endtem, psané německy a jejího českého překladu z r. 1973 p. Prantlové.
Původ jména osady - dle pověsti - od velkého borového lesa, kterým prý byla celá krajina zalesněna. “Borovice”- dějinná borovice na vrchu proti jihu, statek Kaudela č.154.
V č. 206 měl být statek (Meierhof) a odtud se prý datuje vznik osady. Osada jako taková, měla vzniknout již v r.1380 a patřila k panství Pecka. Prvním majitelem byl Johan Pecka z Pecky. Nejnižší část osady patřila k panství Poličanskému, později Horní Branná a proto se této části dosud říká “Brennei” (v r.1923 pozn. překl.).
V 15. století patřila osada současně s panstvím Pecka p. Bořitskému z Bořice, v 16. století pánům bratřím Litoborským z Chlumu a v r. 1620 p. Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic. Později mu byl majetek zkonfiskován a prodán hraběti Albrechtu z Valdštejna za 28 000 Fl. a spojen opět s panstvím Pecka. Hrabě Valdštejn založil 8.12.1627 kartuziánský klášter ve Valdicích u Jičína pro 14 řádových mnichů a pro jejich obživu a udržování kláštera jim dal panství Radim , Pecku a k ní patřící Borovnici.
Klášter ve Valdicích byl zrušen císařem Josefem II dne 13.1.1782 a budovy přeměněny ve věznici Kartouzy. Statky Radim a Pecka s Borovnicí byly předány církevním fondům. V r. 1824 získal tyto statky koupí kníže Ferdinand Trutmannsdorf.
Některé historické události obce
Kostel se v obci stavěl v r. 1719 - 1722, přifařen byl však k Pecce. Teprve v r. 1787 bylo přifaření zrušeno a v obci byla zřízena “Lokálie”. Vlastní fara existuje od r. 1854 .
První vyučování dle předpisu začalo 3.9.1783 z podnětu purkrabího Johana Hofmanna z Pecky na útraty církevního fondu v tehdejším obecním domě. Vlastní škola byla postavena v roce 1808. Nynější školní budova byla postavena v roce 1894.
V roce 1794 vypukl velký požár. Shořelo 5 statků a 4 domky. Oheň údajně vznikl ve stodole Christiana Kaudela č. 154 od kouření. V roce 1803 vyhořel statek Johana Rolfa č. 79 . Železnice se začala stavět v r. 1857 a již v r. 1858 byla hotova trať z Josefova do Falgendorfu (Vidochov - nyní st. Horka u St. Paky). Do provozu byla trať dána 1.6.1858. Zastávka v obci byla zřízena r. 1886.
Roku 1866 bylo v obci Prusy rekvírováno : 60 korců ovsa , 75q sena , 25 kusů jatečného dobytka.
Prvním spolkem, který byl v obci založen, byl v r. 1881 dobrovolný spolek hasičů. Dne 23.5.1897 byla průtrž mračen a povodeň strhla částečně mlýn “Hakamühle” a protrhla rybník.
V r. 1900 bylo v obci 1250 obyvatel , v r. 1910 klesl počet na 1210. V r. 1911 byla postavena tkalcovna p. Rudolfa Mautnera a zaměstnala dosud podomácku pracující tkalce.
Poštovní úřad pro obec byl v sousední Klein Borowitz (Malá Borovnice).
Nešťastný den pro obec byl 16.6.1917, kdy v domě č. 104 vypukl požár a rozšířil se tak , že vyhořelo dalších 18 usedlostí. Na následek popálenin zemřel Wenzel Stuchlík z č. 153.
Po dobu I. světové války narukovalo z Velké Borovnice 223 mužů a válka si z obce vyžádala celkem 58 obětí.
Dne 12.5.1919 zapálil blesk usedlost George Kaudela č.22, jelikož však byla rychlá pomoc shořelo jen kus střechy.
13.6.1920 vznikl požár ve strážní budce č. 209 od jiskry z lokomotivy. Shořel dřevník a střecha chléva.
Usedlost mlynáře větrného mlýna Augusta Hakela č. 189 zapálil blesk dne 30. 4.1922 a pro nedostatek vody usedlost úplně vyhořela. Zůstal jen větrný mlýn, který stál dále od usedlosti.
Dne 9.6.1922 vypukl oheň v hospodě p. Ignáce Groha č. 9. Budova úplně vyhořela a sousední domy musely být před požárem chráněny. V r. 1924 byla postavena hasičská zbrojnice č. 2 v dolní části obce.
Odhalení a vysvěcení pomníku padlým z I. sv. války bylo dne 18.7.1926. Zhotoven je z šedé leštěné žuly a postavený na prostranství mezi školou a kostelem.
Od 1.9.1926 existuje v místě jedna česká školní třída, kterou navštěvuje 10 dětí českých hlídačů žel. tratě.
Během léta r. 1928 byl zevně i uvnitř renovován kostel sv. Víta. Byla zhotovena venkovní tvrdá omítka, zastřešení, uvnitř elektrické osvětlení a vymalováno.
Zima v r. 1928 - 29 byla neobyčejně krutá, jakou obyvatelé nepamatují. Místy se naměřilo přes -30 °C mrazu, pro závěje vysoké jako domy byla přerušena železniční doprava a vyučování ve škole.
Na podzim r. 1929 bylo konečně v naší obci instalováno elektrické vedení. Dne 20.12.1929 se poprvé rozsvítilo světlo v hoření části obce až k transformátoru proti Michlově kovárně. Počátkem února 1930 bylo zavedeno elektrické osvětlení i v dolní části obce.
Na jaře r. 1930 zemřelo 6 školních dětí na epidemii spály a záškrtu.
Po překonání mnoha obtíží byl 15.12.1930 povolen vlastní poštovní úřad. Dne 1.12.1930 bylo provedeno sčítání lidu. Celkem bylo v obci napočítáno 1185 osob, z toho 1115 bylo Němců a 70 Čechů. Přírůstek od posledního sčítání lidu obce v r. 1920 činil 30 osob.
V prosinci r. 1931 byla u zdejšího poštovního úřadu zřízena také telefonní ústředna.
Nově zakoupená motorová stříkačka od firmy Fritsch - Weise u Krnova za 34 000 Kč byla převzata a přezkoušena dne 12.5.1935. Stříkačku zakoupil majitel textilní továrny Rudolf Mautner pro potřebu továrny i obce a umístěna byla v továrně. V polovině května r. 1935 dne 13. a 14. byla jinovatka při -2 °C a lehký sněhový poprašek. Deset dní nato, 24.5.1935 se rozpoutala k večeru těžká bouřka, blesk uhodil do stavení č. 32 Venzela Kaudela, které do základů vyhořelo. Při hašení požáru byla poprvé v provozu nová motorová stříkačka. Dne 2.6.1935 byla slavnost svěcení nové motorové stříkačky. Na slavnostním prostranství byla v 9 h. dopoledne sloužena polní mše, potom následovalo svěcení spojené s několika projevy. Potom bylo dekorováno několik členů za 25 - 40 letou činnost. Kmotrou křtu byla paní ředitele školy Röslová (darovala 500 Kč). Slavnost se konala za krásného počasí a byla ukončena pěkným ziskem.
V květnu a červnu r. 1935 byla důkladně opravena firmou Schulhe a Brath hřbitovní zeď na straně k silnici a potom roh proti pekaři Čeřovskému č. 196. Oprava musela být provedena, protože zeď hrozila zřícením. V noci na 15.5.1936 byl ze zdejšího kostela ukraden ze schránky pozlacený pohár i s hostiemi. Vloupání bylo provedeno zákristií a škoda je asi 5 000 Kč . Dne 20.5.1936 teploměr ukázal -6°C. Za 3 dny poté 23.5. byla u nás velká vichřice s kroupami a dne 26.5. ještě silnější bouře, která v okolí, zvláště v Nové Pace nadělala velké škody. Záchranných prací se zúčastnili i hasiči naší obce.
V červenci r.1936 ve dnech 11,14,15 a 16 bylo většinou v noci kolem 22 - 24 h. prováděno cvičení protiletecké obrany. Dne 10.8.1937 k večeru se stalo neštěstí. Splašenými koňmi byl z vozu vymrštěn 36 letý Johan Neuman č. 83 přímo na jabloň u silnice. Zlomil si vaz a zemřel.
Delegace všech spolků obce se zúčastnila dne 25.9.1937 smuteční slavnosti v Nové Pace k úmrtí prvého prezidenta ČSR T. G. Masaryka.
Dne 23.9.1938 prezident republiky vyhlásil mobilizaci mužů do 40 let.
1.10.1938 zřízení četnické stanice v obci (2 muži) v domě č. 232.
6.10.1938 vojsko vyklidilo zdejší textilní továrnu.
7.10.1938 byla vyklizena pošta, česká škola a potom byl zastaven železniční provoz.
8.10.1938 evakuace železničních zaměstnanců na zastávkách a v hlídacích domech.
9.10.1938 v neděli odpoledne v 17 h. za silného deště vpochodovalo do vesnice asi 500 vojáků německé infanterie.
Podle “Mnichovského diktátu” bylo obsazeno a zabráno hitlerovským Německem české pohraničí území zvané Sudety. Tímto dnem začala pro obec temná doba II. sv. války. Války, která byla dosud nejkrutější v dějinách světa. Česká menšina obyvatel byla donucena utéci do sousedních českých obcí, německé muže čekala fronta.
Po dobu okupace byla obec pod správou okresu Vrchlabí.
Teprve 1. května 1945 ohlásila konec války rozhoukaná siréna místní továrny.
Nikdo již nezjistí, kolik obětí, mezi miliony padlých této války, bylo z této obce. Pro většinu obyvatel znamenal konec války i historický mezník v jejich životě.
Ještě koncem r. 1945 začal odsun Němců z osvobozené republiky, tady však proběhl hlavně na jaře r. 1946.
Do obce se vraceli jako první čeští železničáři, po nich doosídlovaly uvolněné statky i domky mladé české rodiny z okolí Hořic, Nové Paky a Smiřic.
Začala se psát nová epocha dějin obce, jejichž nový pouze český název je: BOROVNICE.
Historie českého požárního sboru po II. sv. válce je sepsaná podle skutečných záznamů obecní kroniky a dále z mnoha vzpomínek pamětníků. Jediným písemným dokladem dochovaným od založení sboru je jen pokladní kniha. Další dva dokumenty a to kniha inventáře a kniha zápisů ze schůzí se ztratily kolem r. 1955.
Autor: Ing. Josef Bušák
Statistika
Počet obyvatel:
V roce 1880 měla obec 1275 obyvatel
V roce 1900 měla obec 1250 obyvatel
V roce 1910 měla obec 1210 obyvatel
V roce 1929 měla obec 1155 obyvatel z toho 36 české národnosti a zbytek německé národnosti
V roce 2007 měla obec 450 obyvatel
V roce 2009 měla obec 428 obyvatel
V roce 2011 měla obec 416 obyvatel
V roce 2012 měla obec 407 obyvatel
V letech okolo roku 1929 byla Borovnice 3. největší obec v okrese Nová Paka.
Na 1. místě byla Nová Paka, na 2. místě Čistá a na 3. místě Borovnice.
Obec byla v té době větší než Stará Paka
Počet domů:
V roce 1880 měla obec 209 domů
V roce 1929 měla obec 208 domů
V roce 2012:
Počet bytů: 212
Rodinné domy: 168
Bytové domy: 44
O kostelních zvonech
Bylo nebylo v dávné době ve věži kostela sv. Víta v Borovnici visely tři zvony. Byly různě velké a každý z nich měl i svůj význam. Než se pustím do jejich představování, tak je nutné se zmínit ještě o jednom zvonu, ten nevisel ve věži kostela, ale v malé věžičce, kterou najdete na lodi kostela.
Když to celé shrneme, tak náš kostel měl celkem čtyři zvony. V roce 1940 vyšel zákon o shromáždění neželezných kovů – rekvizice zvonů, ten nařizoval odevzdání zvonů, včetně jejich dokumentů pro potřeby války. V praxi to znamenalo, že většina kostelů přišla o své zvony, většinou se nechal v daném kostele pouze nejmenší zvon. Díky tomu, že byli zvony odevzdáváni i s dokumenty svého původu bylo možné po skončení války vrátit 2 184 zvonů zpět na svoje místo. Možná vám to připadá jako poměrně velké číslo, ale roztavených zvonů bylo 13 500 – 14 000. Ne všechny zvony byly z kostelních věží, jednalo se i o zvony z radničních věží. Do Borovnice se bohužel žádný zvon nevrátil a tak jediný zvon který máme, pochází ze zvonařské dílny v Hradci Králové a je z roku 1823.
O počtu a velikosti zvonů ve věži našeho kostela svědčí zvonové stolice – dřevěná konstrukce na uchycení zvonů.
O samotných zvonech
Bývávalo zvykem, ale né pravidlem, že největší zvon, hlavní, slavnostní nesl název patrona kostela. Ostatní zvony nesli název po ostatních svatých, jejich vyobrazení bylo vždy na zvonu, spolu s rokem kdy byl zvon ulit a kým.
náš zvon byl nejmenší a v té době se na něho zvonilo pouze když někdo v naši vesnici umřel. Proto se mu i dnes říká ,,umíráček“. Jeho zvuk oznamoval těm ve vesnici i těm v nebi, že někdo odešel na věčnost Boží. Na našem zvonu je vyobrazen Jan Nepomucký, byl zhotoven v Hradci Králové v 1823 a je zdoben květy slunečnice. V roce 2015 proběhla rekonstrukce jeho uchycení a zvon byl pootočen k ose srdce zvonu.
prostřední zvon v jeho zvonové stolici je dnes umístěný náš jediný zvon, sloužil ke zvonění na začátku mše svaté, v jejím průběhu – při pozdvihování, ale nejznámější zvonění je asi ,,klekání“. Dnes je v paměti klekání – zvonění večer, ale dříve se zvonilo jak ráno tak i v poledne.
Největší zvon – slavnostní, na něho se zvonila při svátcích, té době církevních, také se zvonilo při pouti a posvícení. Při své velikosti jeho hlas zvonu byl slyšet daleko a proto se na něho zvonila i při různých pohromách, nejčastěji požár.
Každý zvon měl svůj tón hlasu a tak lidé věděli který zvon zvoní a co jim oznamuje. Když to s trochou nadsázky převedeme do dnešní doby, tak se dá říci, že zvony byli předchůdci našich mobilů.
Narozeniny našeho kostela
Náš kostel se začal stavět v roce 1720 a za rok byl postaven. Z data vyplývá, že náš kostel budu v roce 2020 slavil 300 let. Již dnes se začíná s přípravou oslav tohoto významného výročí. Tak jak bývá zvykem oslavenec dostává dárky a i mi chceme našemu kostelu dát dárky. Jeden už dostal – oprava malého zvonu, na tuto opravu se finančně složili věřící. Dalším dárkem jo generální oprava varhan. Ta se pomalu blíží ke konci, bude stát asi 210 000kč a z větší části je financována z prodeje borovnické fary. Zbytek doplatí farní úřad Pecka.
Rádi by jsme našemu kostelu, je opravdu náš, v něm se modlíme za nás, křtíme naše děti, loučíme se s našimi blízkými, bez něho si neumíme představit štědrý den a nebo ho používáme jako orientační bod, když nás někdo cizí chce navštívit. Byl a bude tady s námi, již pomalu 300 let hledí na nás, naši vesnici, na život v ní. Proto jako poděkování by jsme chtěli náš kostel a jeho věž doplnit o jeden zvon. Zvon slavnostní – zvon svatého Víta.
Obracíme se na všechny lidi dobrého srdce a štědré ruky pomozte nám uskutečnit toto přání, tento dárek. Velikost zvonu bude záležet na vaši štědrosti, kdyby byla, jak doufáme velká, že by se již nový zvon nevešel do zvonové stolice, opravila by se ještě dřevěná okna ve věži kostela, která jsou již ve velmi špatném stavu. Peníze je možné posílat na níže uvedené konto a nebo vždy první neděli v měsíci se koná v kostele při mši sbírka na nový zvon.
Každý z nás ať již přispěje na zvon a nebo ne, je zván na sobotu 20. června roku 2020 kdy z peněz od štědrých dárců bude vysvěcen nový zvon pro náš kostel – ZVON SVATÉHO VÍTA, který bude následně umístěn ve věži kostela a kde se i poprvé rozezvoní, aby poděkoval všem lidem za jejich dobrotu a laskavost.
Stane se tak né jenom darem pro náš kostel, ale i darem pro další generace které budou žit v naši vesnici.
O zvonech a jejich významu, ne historicky doložených, ale z různých vyprávění a pamětí od ostatních lidí, o sbírce na nový zvon a o oslavě výročí našeho kostela vám vyprávěl
Pavel Votoček